Červen 2009

Angel's Riot..Kapitola Druhá...Gabriel

25. června 2009 v 17:48 | - Sushi//Toky - |  NeAnime Povídky
Název:Angel's Riot*Vzpoura andělů*
Žánr:Dark Fantasy,Drama,Katastrofické,Depresivní
Díly:I,II,
Doprovodný song:Metallica//Nothing else matters
Ps:Enjoy it a nechte komentík x ))
***

Kapitola druhá
Gabriel
Purpurové kapičky krve se míchaly s třpytivými slzami,perlami chlapcova srdce a stékaly přes jeho spánek na chladné zašedlé kachličky školních sprch.Ledová voda smáčela třesoucí se tělo,stejně jako mahagonové kadeře.Rudá křídla se stáhla kolem svého majitele,chtěla ho ochránit,ochránit před všemi nástrahami světa,ale nemohla.Platil za to,že byl jiný,jiný tak,že ho okolí nedokázalo přijmout mezi sebe.Tak je to vždycky.
Použil veškeré zbývající síly aby se zvednul alespoň na kolena,obrátil hlavu ke stropu,jako by vysílal prosbu o pomoc tam nahoru.Smaragdově zelené oči v nichž se jako v zrcadle zračila čirá a hluboká bolest.Co udělal tak špatného že ho všichni nenávidí?Nikdy nikomu neublížil tak proč takhle nelidsky trpí?Jsou za tím jeho andělské perutě?Možná,asi ano.Jeho matka si už když byl malý prolévala hrdlo lacinou vodkou,snad aby zapomněla na své dítě.Otec od své rodiny utekl jakmile se chlapec narodil,asi si myslel že jeho syn je boží trest,nebo snad sám antikrist.Gabriel nikdy nepoznal to kouzlo něžného lidského doteku.Jediné čeho měl přehršel bylo ponižování a tvrdé rány po kterých zůstávaly obrovské fialové modřiny a zpřelámaná žebra.Nechtěl být takhle slabí,nechtěl trpět.
Bloudil v minulosti a hledal jedinou šťastnou vzpomínku,jež by mu dala novou sílu do života.Lehce se pousmál když mu na mysli vyvstal okamžik,kdy byl poprvé v životě veselý.Stalo se to před dvěma roky,bylo mu 15 let a jeden učitel z jeho staré školy,který si všimnul čím si prochází ho vzal do zábavního parku.Zaplatil mu jízdu na horské dráze,koupil mu cukrovou vatu a čeho si Gabriel vážil nejvíc,jednal s ním jako se sobě rovným.
Vysvětlil mu, že křídla nejsou prokletí,ale požehnání a že si jich má vážit i když ho ostatní budou považovat za zrůdu.Když bok po boku kráčeli ke Gabrielovy domů a povídaly si,zaslechli skučení pneumatik a pach spálených gum,ze zatáčky se vyřítil černý chevrolet.Obraz kdy jediný člověk,jež ho kdy uznával padá k zemi mrtvý s krvavými ranami od kulek po celém těle,měl uvnitř duše zapsaný jako by to bylo včera.Věděl,že profesora zabily kvůli němu,postavil se jim do cesty,chránil chlapce vlastním tělem a to se mu stalo osudným.
"Jednou to budeš ty,kdo bude rozhodovat o jejich osudu.." vyřkl muž svá poslední slova s naprostou jistotou,lehce se pousmál a jeho srdce se už na věky zastavilo.
To co dalo Gabrielovy vůli se rozejít dál a uspořádat si svůj život byla čistá touha po kruté pomstě.Vrátila ho do realita a poručila mu vzít osud do vlastních rukou.Promočený krví a ledovou vodou rozrazil dveře sprch a rozešel se k místu odkud slyšel arogantní smích výrostků jež ho po několik let trápily.Jeho krok byl najednou tak jistý,šel z něj strach.V očích se mu zlověstně blýsklo.Všechny pohledy se upřely na něj,několik dívek v krátkých sukénkách a s blonďatou hřívou se vzdálilo do pro ně bezpečné vzdálenosti.Bos téhle party se před něj postavil,na rtech sebevědomí úsměv.Ten se však záhy vytratil když ve svých útrobách ucítil chladnou čepel skládacího nože,jež si Gabriel koupil na obranu,ale nikdy se jej neodvážil použít,tedy až do teď.Několik kapek karmínu dopadlo na zem,následovaly je tisíce dalších,roztahovaly se v široké louže.Od školních skříněk se na něj vrhla tlupa chuligánů.Všem útokům se Gabriel vyhýbal a oplácel je s mnohonásobnou zuřivostí.Sekal kolem sebe nožem,bodal a zabíjel.Celou zem pokryla čerstvá rudá krev.Dostala se až k vysokým podpatkům dívek.Ty jako v transu hleděly na ten masakr,jedné z nich sklouznul pohled k mstiteli z něhož jako temná aura vyzařovala smrt.Purpurová křídla roztažená do stran.Blondýnka ucouvla,hubená nožka jí podklouzla a ona se zřítila do krve,pomalu se zvedla a první co spatřila byly šlachy a žilky jež trčely z uříznuté ruky,která se válela na zemi.Končetiny a části těl byly v podstatě všude,ten pohled byl víc než jen odporný.Gabriel stál uprostřed toho všeho,dosáhl toho po čem tak dlouho toužil,zničil původce svých strastí ale necítil nic.Ani úlevu ani smutek..
***
Čeho si vlastně tím vším dosáhl?Ptal se sám sebe když hleděl zamřížovaným okýnkem na okolí věznice.Všude byla tma a on byla zase sám.Neměl vůbec nic a snad ještě míň.Vzaly mu i svobodu.Ruce spoutané železy a duši zrovna tak.Dnes v den jeho osmnáctin to bude rok co ho za to co provedl ve škole zavřely.Dohromady zmařil pět životů.I tak si stále,dokonce i před soudem trval na svém.
"Zasloužily si to" odpovídal vždy na otázku proč masakr spáchal.A ten kdo věděl co mu ti kluci prováděly nemohli říct opak.Hleděl tehdy na porotu očima v nichž nebyla ani známka po lítosti za to se v nich stále zračila zlost.I přes to,že dovršil svou pomstu stále neměl dost,chtěl aby trpěl celý svět aby každý na vlastní kůži poznal jak moc ho to bolelo.Po jeho činu se ve světě strhla vlna nevole,i ostatní jež byly týráni se odhodlali konečně s tím něco udělat.Hromadné vraždy byly všudypřítomné stejně jako hořká pachuť krve jež se vznášel v téměř nehybném vzduchu před soudní stolicí.Místností kde mají být nevinní osvobozeni a trýznitele odsouzeni.Nikdy tomu tak nebylo a nikdy nebude.Svět je plný špíny,bezpráví a korupce.Ten kdo má peníze si může koupit všechno,lidi i jejich duše.Málokdo bojuje za jiné,většinu lidí zajímají jen vlastní zájmy a pokud jim nejde o krk drží se zpátky.Lhostejnost je pro ně přirozeností.Kdo se pak ještě může divit že svět ovládá krutost.Proč je svoboda a pravda vyhrazena jen pro ty mocnější?
Přesně tohle Gabrielovy vrtalo hlavou.Poslední vteřiny než dovrší 18ti let a stane se tak plnoletým.Porota nad ním vyřkla trest stejný jaký on udělil těm klukům.Za měsíc,přesně o půlnoci má dostat injekci s látkou jež navždy zastaví jeho srdce.Nesmířil se s tím lomcovala s ním zuřivost.Nebylo to správné!Ne!
Ovládal ho vztek,ano vztek to byl uděl který na něj bůh naložil.Železná koule na noze.Slovo vypálené na holé kůži.Byl důležitým poslem který se s tajnou zprávou ztratil na dlouhé cestě života.Avšak jednoho dne zvolí správně , úhledným písmem sepsaný vzkaz spatří celý svět a lidstvo pohltí..hněv.

(Život mi nedal nic,za co bych mu byl dlužný)

Guardian Angel II.Část

21. června 2009 v 20:40 | - Sushi//Toky - |  NeAnime Povídky
Název:Guardian Angel*Strážný Anděl*
Žánr:BL,Slash,Vztah mezi učitelem a žákem,Slabá erotika,Oplzlí narážky
Páringy:Severus Snaep/Harry Potter
Díly: I, II,
Doprovodná píseň:Skillet/Whispers in the dark
Věnováno:Suzu x)
Ps:Budu ráda za každý komentik :D tahle část má být hlavně některé části pro zasmátí :D
***
Harry v posteli polehával až do večera,po té ho madam Pomfriová milosrdně propustila,ale musel jí slíbit,že se nebude nijak přetěžovat.On sám to v plánu neměl,ale někdo jiný asi ano.Když se vrátil na kolej všichni se zajímalo co se mu vlastně stalo,najednou byla všechna pozornost obrácená k němu.A zrovna teď to byl přesný opak toho co chtěl.
"Bylo to zase tou jizvou??"
"Máš nějakou smrtelnou nemoc??"
"Nebyla to menstruace Pottere??"
Ze všech rohů místnosti se ozývaly pobavené i starostlivé hlasy,Harry je odbyl pouhým zabrbláním čehosi nesrozumitelného a co nejrychleji se vytratil do svého pokoje.Zatáhnul závěsy a padnul do postele.Přesto,že celý den nedělal nic jiného než že se válel,byl stále nesnesitelně unavený.Jako by běžel maratón.Před tím než neklidně usnul,jeho myšlenky se ubraly ke Snaepovy a nastávajícímu týdnu kdy s ním bude muset zůstat sám,v temném sklepení,bez možnosti útěku.Neříkal,že ho ta dnešní událost nevzrušila,bohužel právě naopak.Nikdy nepřemýšlel nad tím,že by mohl být gay.Ale jeho reakce na učitelovy praktiky mu naznačovaly docela jasnou pravdu.Znechuceně se ošil,jako by se ten hloupý nápad snažil vystrnadit z mysli.
Slabý hlásek mu v hlavě vyřvával dvě slova.Jsi gay!Jsi gay!
Vztekle zavrčel a zabořil hlavu do polštáře.
Tohle mi ještě chybělo,zamilovat se do svého učitele…navíc když je to chlap!

***
Slabé sluneční paprsky,jež se dostavily okamžik po začátku rozbřesku šimraly svým teplem kamenné vysoké zdi viktoriánské školní budovy.Většina žáčků ještě klidně spala v mysli příslib krásného dne.Jeden z nich však už v těchto časných hodinách pochodoval po nemalých pozemcích.Mířil k boudě jejich školníka,už z dálky se ozýval hlasitý psí štěkot a okamžik na to se celým širokým okolím rozléhalo Hagridovo rozespalé mumlání.
"Kdo je tam?"křikl svým hlubokým,trochu strašidelným hlasem v dobrácké tváři se mu zračily vrásky a starosti.
"To jsem já…Harry"chlapec vyšel zpoza stromu v obličeje téměř stejný výraz jako jeho dlouhodobý důvěrník.Věřil,že se mu i s tímhle problémem,který má může svěřit.Doufal,že mu poradí.
"ÁÁá to si ty?Poď dál.."pousmál se a otevřel dveře hájovny.
"Tak copak tě trápí?"zeptal se s neskrývaným zájmem Hagrid když dával na plotnu vařit čaj a sedal si naproti Harrymu.
"To Sneap.."vydal ze sebe se značnou námahou chlapec a zabodnul pohled do dřevěného stolu.
"Co ti ten slizák zase proved Harry??Máš kvůli němu problémy?Kdyby tu ještě byl Brumbál,nic takovýho by se nestalo.."nadával Hagrid.
"On…on..včera se mě pokusil znásilnit.."naprázdno polknul když zaslechl jak se šálek čaje,který školník zvedal k vousatým ústům roztříštil o dubovou podlahu.
"Von tě fakt chtěl..?"nedořekl ta slova Hagrid a Harry jen bezděčně přikývnul."To musíš nahlásit!Jak si to muže vůbec dovolit?Dyť je to učitel!"
"Mám jeden,ještě větši problém.."zašeptal student. " Mě se to líbilo.."složil hlavu do dlaní.To už na jeho postaršího kamaráda bylo moc.Vypadalo to,že každou chvíli dostane infarkt.
Poskládal se na židli jako papír.Tohle Harry bral jako jasný signál,zvednul se od stolu a rozešel se ke dveřím.
"Na tohle sem moc starej.."zaslechl za sebou sípavé zakňučení.
Zbývalo už jen několik hodin a bude se muset vypořádat se Snaepem tváří v tvář.Nevěděl jestli se má bát nebo těšit.Doufal,že mu Hagrid dá nějakou radu,ale očividně nebyl připraven na oznámení,že syn jednoho z jeho nejlepších přátel je pravděpodobně gay.
Zastavil se a obrátil pohled k tyrkysově modrému nebi,jež jako by odráželo mořskou hladinu.Napadlo ho skočit do jezera.Vodní lidé by si s ním už poradily a on by měl od svého trýznitele nadobro pokoj.Zvážil pro a proti a došlo mu,že by to zas tak účelný nebylo.Voldemort by měl o starost míň jen díky tomu,že se jeho nepřítel utopil aby se nemusel vyspat se svým profesorem lektvarů.
Možná by se mohl posadit pod vrbu Mlátičku,ta by ho pořádně zřídila a Harry by si na ošetřovně poležel dobré dva měsíce.Jenže do plánu se vloudila chybička,se zpřelámanými kostmi bude pro Sneapa ještě snadnější ho ulovit.
Napadala ho jedna šílená akce za druhou.Jednou z těch nejlepších bylo Severuse vykastrovat a jeho úd zpopelnit a rozprášit nad Andským pohořím.Jenže jak mu uřízne penis aniž by si toho všimnul a nepoužil ho proti němu?Možná by ho mohl uspat jedním z těch koláčků,které použily v druhém ročníku na Graba a Goyla.Ne,to by nešlo,tak blbej a nenažranej on není.
Zahloubán do svých myšlenek si nevšimnul,že se za ním někdo plíží.
"Ranní procházka Pottere?"ozval se za ním posměšný hlas s notnou dávkou arogance.Harry ztuhnul a pomalu se obrátil,zvednul hlavu a hleděl přímo do chladných obsidiánových očí.Mohl jen doufat,že Sneap nevyužil umění nitrozpytu,kdyby ano, byl skvěle informován o tom co chlapce napadalo,včetně učitelovy kastrace.Severusův pohrdavý úsměv tomu nasvědčoval.
Sklonil provinile hlavu.
"Copak chlapče,bojíte se snad?"jedním z dlouhých kostnatých prstů mu nadzvednul tvář. "Máte zajímavé nápady řeknu vám.Ale určitě byste je neuskutečnil že?Nebylo by vám to líto,připravit se o tolik slasti?"naklonil se k němu a zašeptal mu do ucha. "Přece jenom,včera se vám to líbilo viďte?"
Cítil ten ledově chladný dech na svém ušním boltci,vnímal to křehké aroma jež vonělo lépe nežli poslední živý květ v saharské poušti.V hrdle mu vyschlo.
Severus vzal pramínek jeho mahagonových vlasů mezi prsty a opatrně k nim přičichnul.Harrymu po zádech stékal pramínky studeného potu.
"Nebojte se Pottere,něco jsem vám přece slíbil ne?Nestrčím ho do vás dokud nebudete připravený,chci aby to pro nás oba bylo hezké"pousmál se a odhalil dokonale bělostný chrup. "I když opravdu dokážete muže rozpálit,tím svým nevinným pohledem,smyslnými rudými rty.Pro ty by každý našel využití."nahnul se k němu jako by ho chtěl políbit. "A určitě jste ještě panic že?To se taky velice cení.Docela mě vzrušuje,že budu váš první milý Pottere."
"Proč to děláte?!"vyštěkl po něm s námahou Harry a skoro se svými ústy dotkl těch Snaepových,které teď byly stažené do rovné linky. "Mstíte se mi za mého otce?Co Srabusi?"chlapec se kousnul do rtu,věděl že s touhle nadávkou to přehnal.Viděl v učitelových očích touhu mu opravdu ošklivě ublížit.Severus se od něj rychlostí blesku otočil až za ním dlouhý hábit zavlál jako pár térově černých havraních perutí.
"Očekávám vás za hodinu ve svém kabinetu!"řekl tónem,jež Harry nedokázal zařadit.Snaep odcházel a v mysli splétal plány na strašnou pomstu za to co mu jeho milovaný žáček řekl.Nikdy na něj nechtěl být zlý,ale tentokrát i jeho ledové nervy roztály a on to chtěl dát jasně najevo.Ranilo ho to,slyšet ta slova zrovna od Harryho.Vážně ho měl rád,jen mě zvláštní způsob jak mu to ukazovat.Takový prostě Severus byl odjakživa a starého psa novým cvikům nenaučíš.

(Láska..je druh války)

HarryxMalfoy x)

19. června 2009 v 16:36 | - Sushi//Toky - |  Shonen-ai

Angel's Riot..Kapitola První..Tabitha

7. června 2009 v 14:15 | - Sushi//Toky - |  NeAnime Povídky
Název:Angel's Riot*Vzpoura Andělů*
Žánr:Dark Fantasy,Katastrofické
Díl:1
Poznámka xD :Obsidiánové=tmavě černé,Azuritové=modré x)

Svět byl obdařen sedmi padlými anděly,sedmi smrtelnými hříchy,jež mohou naši zemi zahubit,nebo pozvednout do vyšších sfér bytí.Oni sami nevědí,jak důležitou roly v budoucnosti hrají,byly svržení z nebe,bez jakýchkoliv instrukcí.Musejí se řídit vlastním srdcem a hledat světlo v temnotě,laskavost a pochopení v lhostejných lidských duších.Pokud nenaleznou to co je nutné k přežití,budou to oni kdo započnou apokalypsu a odsoudí náš svět ke skonu.
Tak bylo předpovězeno a tak se i stane..
***
Kapitola první
Tabitha
Dívka s leskle obsidiánovými vlasy a velkýma očima barvy vybroušeného azuritu posedávala na barové stoličce.Smyslné rty rudé,jako čerstvá krev dráždily představivost mužů z jejího okolí.Prolévala si hrdlem drahou whisky a obezřetným pohledem přejížděla po osazenstvu nočního klubu.Vytypovávala si svého zákazníka.Na svůj životní styl si zvykla,ze začátku to nebylo nic lehkého,ale co měla dělat?Vyrůstala v sirotčinci,své rodiče nikdy nepoznala,ale na jednu stranu chápala proč se jí vzdaly.Ucítila na svém týlu lehký dotek bílého peří.Sestry v domově říkaly,že je jejich malý andílek,ale ona svá křídla nenáviděla.Schovávala je pod černým pláštěm,převázané pruhem látky.Její společnost muži vyhledávali,takže o práci nouzi neměla.Jen občas jí hlavou problesklo,že tohle není její osud,že by měla dělat něco víc,ale nikdy neměla moc času na přemýšlení.Přejížděla si hrdlem prázdné sklenice po ústech a na okamžik se zamyslela.Dnes,jakmile odbije půlnoc,bude jí osmnáct let.Možná by se už dokázala postavit na vlastní nohy.Zvládla by konečně změnit svůj osud?
Přestat prodávat své tělo a zkusit využít svůj mozek?Vystudovala jen základní školu,ale možná,kdyby se snažila,dohnala by ty ztráty.
Měla víru,víru v to že změní svůj život,že se stane lepším člověkem.Ale dnes,je stále jen luxusní prostitukou,z nevěstince v Německu.
Vzpomínala na svou minulost,vyrůstala v Brigtonu v Anglii.Malebné přístavní městečko s dlouhým dřevěným molem,na kterém bylo zábavní centrum,vždy si ho z dálky prohlížela a tajně doufala,že jednoho dne se tam podívá.Sněhová křídla schovávala pod pytlovitou mikinou,nikdo se jí za ně nikdy neposmívala,ale ona si vsugerovala,že kvůli nim je pro okolí zrůda.Nejednou se jich snažila zbavit nožem,pak zahradními nůžkami i žiletkou.Nic nepomohlo.Skoro pořád posedávala na oblázkové pláži a pozorovala jak modravé vlnky narážejí do trámů přístavu.Občas se v noci vytratila ze sirotčince a jen tak bezcílně bloudila uličkami.Nahlížela do výloh a představovala si jaké by to bylo,kdyby všechny ty věci vlastnila.Sny byly to jediná co jí zůstalo.Měla vlastní svět,realita ve které nebyla sama,měla mnoho přátel,otce a maminku.Vždy když měla okamžik klidu,utíkala do ní.Zakusila v ní jiný,veselejší život.Představovala si že žijí ve velkém,bílém domku s červenými okenicemi,živým plotem,zahradní houpačkou a pejskem Šmouhou.
Po nějaké době začala samotu nenávidět a tak se přidala k bandě městských výrostků.Nejdřív zkusila alkohol a cigarety,ty jí už ale po čase přestaly stačit.Začala s marihuanou,LSD až se najednou dostala k heroinu.Pocity extáze,které jí drogy poskytovaly,byly pro ni k nezaplacení.Potřebovala stále větší dávky a tak začala prodávat samu sebe,aby měla peníze na to co k životu tak moc potřebuje.Propadala se na samé dno společnosti.Člověk,který provozoval noční bar si jí všimnul v jedné zapadlé uličce s jehlou v ruce.Řekl jí,že když s tím přestane,může začít nový život a on jí s tím pomůže.Odvezl jí do Německa,kde odstartovala svojí takzvanou "druhou šanci".V bordelu.
Třeba zítra příjde něco lepšího,ale teď si musí vydělávat na jídlo.K baru přišel muž,ve značkovém obleku,jež voněl drahou,kořeněnou kolínskou.Věkově by ho odhadla tak na 45 let.Podal ji ruku a ona přijala,položila sklenici a seskočila ze stoličky.Poté spolu pomalu odešly do jednoho z pokojů.
Noc strávila v objetí vášně s lýtky na pánských ramenech a když se ručičky nástěnných hodin pomalu blížily ke dvanáctce,vyšla na balkon a zahleděla se do temnoty nočního nebe.Bílá peříčka na jejich křídlech chlácholil vlažný noční větřík,ukryla své zázračně modré oči pod víčky,jež lemovaly dlouhé řasy a nechala se unášet lehkostí této chvíle.
Věděla,že každý muž po ní touží a pokud má dost peněz,taky jí dostane.Ale to po čem toužila ona si nemohla koupit ani za všechny poklady světa.Protože za svobodu se neplatí bankovkami,ale duší.
Zaslechla za sebou tiché odbytí půlnoci,teď už byla plnoletá.Co se svým životem udělá?Změní něco?
V krvi jí kolovalo odhodlání,odhodlání přepsat svůj osud,začít od začátku.Zvedla nebesky krásnou tvář k obloze a roztáhla sněhové perutě.Poprvé za svůj život cítila ten osvobozující pocit,chtělo se jí vzlétnout a volně plachtit vzduchem.Cítit volnost..
Ta dívka s obsidiánovými vlasy byla prvotním smrtelným hříchem,ten,jehož se už Adam s Evou v ráji dopustily.Tabitha je chtíč..
(Když jsem byla na úplném dně,zaslechla jsem klepání..ze zdola)