Červenec 2009

Angel's Riot..Kapitola Třetí Faith

8. července 2009 v 17:58 | - Sushi//Toky - |  NeAnime Povídky
Název:Angel's Riot*Vzpoura andělů*
Žánr:Dark Fantasy,Drama,Katastrofické,Depresivní
Díly:I,II,
Doprovodný song:Korn/Evolution
PS:Tenhle dílek není nic moc co? xP
***


Kapitola třetí
Faith

Oslnivé sluneční paprsky barvy naprosto totožné jako prameny vlasů dívky jež spala,přikrytá sametovým povlečením se draly do jejího pokoje a navracely mu tak klid.Faith cítila na své hedvábně jemné kůži teplo.Neochotně otevřela hluboké,temně hnědé oči a zahleděla se do stropu své přepychové části domu.Pomalu,ještě malátně se posadila.Černá křídla ukazovala světu,nestyděla se za ně,právě naopak byla na ně pyšná.Dávala jimi světu najevo,že je jedinečná a že jí musí obdivovat.Platinově blonďatá,dokonale rovná hříva ji spadala na ramena.Každá dívka Faith záviděla její krásu.Bohužel ona to moc dobře věděla a využívala toho ve svůj prospěch.
Vila ve které žila patřila jejím rodičům.Členové vysoké společnosti jež opovrhaly všemi a vším,nikdo se pak nemohl divit povaze jejich potomka.Byly to mocní lidé bez smyslu pro cit a lásku.
Faith se jako každého rána postavila před zrcadlo,zkoumaje zda jí náhodou přes noc někde neubylo či naopak nepřibylo.Pohrávala si s vlasy a sebejistě se přitom na svůj odraz usmívala.
Když vycházela před dům oblečená do nejnovějších modelů světoznámých módních návrhářů,na vysokých podpatcích a s dokonalým líčením těšily se do školy,na své přívržence,poskoky jež pro ni udělaly cokoliv jim řekla.Milovala ten pocit síly a nadřazenosti.
Vždy dostala to co chtěl,nikdo jí nikdy neřekl ne.Všechno se však jednou změní.Jen ti kdo ničí životy ostatních o tom neví.
***
Seděla na luxusních kožených sedačkách limuzíny,jež jí vezla po škole na focení,fotek které obletí celý světa.Cítila se skvěle.Zazvonil jí telefon,zvedla to a dala se do bezduchého žvástání s jednou z jejích "kamarádek",které se s ní bavily stejně jen kvůli penězům.Afektovaně se smála a užívala si obdivné pohledy chlapců jež se na ni upřely když vystoupila z vozu ven.Klidně a s přirozeným šarmem mrkla na několik hochů a vstoupila do ateliéru.Focení jako každé jiné proběhlo rychle,chválili jak je talentovaná a krásná a její sebedůvěra,která již tak byla na neúnosné míře ještě stoupala.
Odcupitala do své šatny a zabouchla za sebou dveře,sedla si před zrcadlo a přihlouple se na svůj odraz usmívala.Ano měla tvář jako by jí do mramoru vytesaly sami bohové,oči tak hluboké,že jejich kouzlu okamžitě každý podlehl,nádherně jemnou a bledou pleť bez jediné chybičky,ale postrádala jednu podstatnou věc.A to srdce.
Nevěděla jaké to je milovat,ani cítit smutek či zlost.Celý svůj život byla tak nějak povrchně šťastná a myslela si že nic jiného ani nepotřebuje.Doufala,že jí budou stačit peníze a může ovládat každého.Ohrnovala nos nad těmi kdo prokoukly její masku a uvrhovala je do zatracení.Protože ona rozhodovala kdo je zlý a kdo dobrý.Nebo si to aspoň myslela.Samozřejmě není bohyně a dříve či později na svou naivitu doplatí.
Zaslechla z chodby křik tak vyděšený až se jí málem zastavilo srdce,zněl jako tříštění skleněné vitríny.Pomalu,nejistě vykročila kupředu a otevřela dveře se strachem v srdci a zvědavostí v mahagonových očích.Okamžitě poznala toho kdo před nimi stál,v roztřesených rukách svíraje zbraň.
"April?"zaštkala hlasem jež se třásl jako stébla trávy v zuřivé bouři.Černovlasá dívka se otočila na podpatku,v jejím výrazu se zračilo šílenství.Přes hruď měla připnutý pás s podomácku vyrobenými výbušninami.
"Tady si ty mrcho!"zavrčela chytla Faith za vlasy a smýkla s ní o podlahu.
"Pusť mě!!"zakřičela,slzy téměř na krajíčku.
"Ne"odvětila s hlubokým hrdelním smíchem drobná dívenka.
To slovo,byl rozsudek zkázy.Nikdy předtím se ho neopovážily říct,protože by tím od sebe odvrátily blondýnčinu pozornost.Jenže mladá April byla plná vzteku a zlosti za to co jí ta rozmazlená holka provedla.Když
před několika lety přebrala Faith chlapce tím,že byla chytrá,hodná a hezká,Faith se naštvala a poslala na ni svůj malý gang.Nevěděla co jí chlapci,které pověřila jejím potrestáním udělali.Prostě si jen nechtěla zašpinit vlastní ruce.
Za to studentka jež jí právě vrazila pěstí si to moc dobře pamatoval,lépe řečeno nemohla na to zapomenout.Odchytili si jí v jedné z Londýnských uliček.Zmlátili ji a několikrát znásilnili.Bolest jež zůstala v jejím srdci byla prvním polínkem do ohně hněvu jež právě dávala jasně najevo.
"Zažila jsem kvůli tobě nejhorší chvíle svého života,jen kvůli tomu že jsi malá nevychovaná holka s kapsami napěchovanými penězi,teď si ty projdeš něčím ještě horším"blýsklo jí v očích. "Vezmu tě sebou do pekla,tam už nikdy nebudeš moct nikomu ublížit!"
April roztřesenými prsty pomalu stiskla spoušť a odstartovala tím obrovský oslňující výbuch.Kousky dřeva a oceli létaly vzduchem,sutiny zasypali obě dívky.Všude se ozýval jen jekot a pláč.
***
Faith nedokázala otevřít oči,jako by ztlumeně a z dálky slyšela hlasy.Po okamžiku je dokázala rozlišit.
"Vaše dcera měla v podstatě štěstí,pokud to tak mohu říct.Výbuch poničil jen její tvář,poškození je však nevratné."
Až teď si uvědomila tu šílenou bolest,jež jí mučila.Povedlo se jí otevřít nateklá víčka.Okamžitě se k ní seběhlo mnoho doktorů.
"Zrcadlo.."zašeptala a pracovníci nemocnice po sobě nervózně koukli,nakonec jí však vyhověli.
Jakmile spatřily svůj obličej do očí jí vhrkly slzy.Její dřív nádherně bledá pleť,ta kterou každý obdivoval a miloval byla spálená na škvarek.Místo kůže měla černou změť přes kterou tu a tam prosvítaly kousky rudého masa.Platinová hříva byla ta tam,teď byla holohlavá.To jak dbala na svém vzhledu se jí stalo osudným.Zde nemohlo pomoct ani sebevětší množství peněz.Plakala,křičel,prosila ale nikdo jí nemohl zachránit.Všechna ta krása byla nenávratně ztracena.
Sevřené dlaně
A srdce zrovna tak
Naděje postřelené laně
Nad hlavou smrti mrak

Přesně o půlnoci,když jí bylo čerstvých osmnáct let,stála zraněná Faith před nemocničním oknem.Ptala se sama sebe proč se na ni nikdo za těch pět měsíců nepřišel podívat.Myslela,že jí má každý rád a zatím byla spíš nenáviděna.Černá křídla se kolem ní stáhla jako záchranný kruh.Rozplakala se,celý svůj život věřila ve svou nádhernou budoucnost,plnou peněz,krásy a luxusu a zatím má jen znetvořený obličej,zničený život a bolest v duši.
Teprve toho dne začala litovat svých činů,pochopila jak byly odporné a bolestivé pro všechny v jejím okolí.Jenže bylo moc pozdě.
Doufala,že alespoň dokáže odvrátit ostatní od té zkázy která se na ně řítila.Od hříchů z nějž povstaly ty další.Od pokušení jež čeká na každého jako lovec číhající na kořist.Když vás dostihne je konec.Zničí vás pýcha…
(Pravda vítězí skrze utrpení)