Carpe diem - Povídka první - Memento Mori

15. září 2009 v 15:52 | - Sushi//Toky - |  NeAnime Povídky
Název:I.povídka ze souboru hororových povídek Carpe Diem - Memento Mori*Pamatuj na smrt*
Žánr:Horor,Násilí
Díly:I,
Doprovodný song:David Lanz/Nocturne *Doporučuju xD*
Ps:Budte schovívavý :D ete nevím co z toho vyleze :D
***
***
Stmívalo se,obloha bledla jako stránky zašlých knih a slabě zářící slunce,obklopené červánky předávalo vládu noci.Chladný podzimní větřík jež voněl po dešti proháněl okolo kmenů stromů poslední zelené,břízové listí.Zetlelé větve se skláněly k zemi pod tíhou shnilého ovoce,jakoby se ukládaly k dlouhému zimnímu spánku.Nadýchané chmýří pampelišek unášené vánkem poletovalo vzduchem směrem k zašedlým dřeveným chatičkám za vysokou stěnou z pálených cihel.Tu a tam se v prachu u cesty dala rozpoznat lidská stopa.Tu a tam jsem nacházel na stéblech zažloutlé trávy kapičky purpurové krve.A někdy dokonce tu a tam člověk objevil fragmenty kostí.Zda lidských či zvířecích jsem se neodvážil odhadovat.Nad vesnicí se vznášelo hejno vran s křidly černými jako dehet.Z vysokých komínů stoupala oblaka hustého mlžného kouře jež naznačovaly,že i přes všechno tu stále někdo žije.Mosazná vstupní brána zasazená do hrazení osady byla otevřená,jako by přímo vybízela ke vstupu.Jen blázen by se dovnitř hnal.A já nikdy neřekl,že jím nejsem.Slyšel jsem kdesi z dály narážet mořské vlny na ostré hrany útesů.Vůně soli mne zaštípala v nose.Stáda vyhublých ovcí s chomáči něčeho podivně barevného,jež připomínalo šedou kůru mozkovou namísto vlny,se pásla na zbytcích zeleně.Pokrčil jsem rameny a s nostalgickým úsměvem překročil hranice,dělící normální svět od této reality. Středem čtvercového náměstí,jež dominovalo celé vesnici,byl dva metry vysoký,morový sloup vytesaný z kamene.Při bližším zkoumaní jsem rozeznal několik postav s perutěmi,pravděpodobně mužského pohlaví -přes vrstvu racčího trusu jsem si nebyl na sto procent jistý.Okřídlení pánové držely v rukou obrovské kopí a mířily jím na rozesmátého rohatce naproti nim.Ďábelský úsměv se mu táhl od ucha k uchu a každému jinému člověku by naháněl husí kůži,neboť působil vcelku realisticky.Já se nad tím vyobrazením jen cynicky ušklíbl.Celá socha měla zobrazovat boj s černou smrtí,který místní osadníci kdysi prohráli na plné čáře.Na mramorové cedulce byl neodborně vytesaný letopočet 1349 a pod ním kdosi naškrábal jména všech,kteří moru podlehly.Bylo jich okolo dvou set.Přímo na mne dýchala ta atmosféra dávných časů.Jo je skvělé být zase doma.Pomyslel jsem si v duchu s lehkým náznakem ironie.Nic se nezměnilo,možná jen působily staré dřevěné domečky ještě křehčí než před léty.Nebo z rozbořených staveb vypadlo o jednu cihlu víc.Kdo si to má všechno pamatovat.Následoval jsem svůj instinkt a zašedlé vzpomínky dětství a vydal se napříč náměstím k hostinci,v jehož oknech se svítilo.Otevřel rozvrzané dveře a vstoupil do spoře osvětlené místnosti.Pohledy všech se ke mně pozvolna obrátily.
"Koukejte chlapy kdo se vrátil"ozval se od barové stoličky muž,s podobnými rysy ve tváři,jako byly ty mé.Úzké bezkrevné rty stáhl do pevné linky.
"Návrat marnotratného syna"myslel jsem,že se tím trochu prolomí ledy,ale moje poznámka vyvolala v místnosti jen sborové nespokojené mumlání.Až potom mi došlo,že to asi nebyl nejlepší výběr,když jsem přijel na otcův pohřeb.
Vypadalo to,že se v hostinci shromáždila celá vesnice.Tedy to co z ní zbylo.Všichni byly v černých kvádrech.Připadal jsem si,že tak trochu nezapadám,neboť jsem měl na sobě obyčejné vytahané džíny a seprané tričko,ale tak to bylo vždycky,takže jsem se tomu pocitu ani nebránil.
Nastalo trapné ticho.Přešlapoval jsem na místě a v duchu uvažoval,že vezmu nohy na ramena.
"Klidně si uteč"promluvil bratr tichý,monotónním hlasem.Stejný jako jsem si ho pamatoval. "Vždycky to tak děláš ne?Namísto toho abys problémy řešil,zdrhneš od nich někam hodně daleko.Stejně jako po matčině smrti.."obrátil jsem k němu hlavu a s lehkým,tak nějak nad věc povzneseným výrazem jsem se usmál.
"Co bys taky čekal od černé ovce naší rodiny?"prohodil jsem s klidem.Mohl už dávno vědět,že snažit se mě vykolejit je jako sázet stromy na beton.Úplně nesmyslné.
"Proč si přišel?"zeptal se mě,v očích čirou nenávist.Vypadalo to,že zbytek osazenstva se do naší debaty raději nezapojuje.Staly se z nich jen tiší posluchači.
"I přes všechno co se stalo,to byl můj otec"Bratr jako by mou odpověď neslyšel.
"Pohřeb je zítra Jacku,za rozbřesku na náměstí.Noc si strav kde chceš"oznámil mi tónem,jež jsem nedokázal zařadit.Otočil jsem se na podpatku a docela rád,že rozhovor skončil vypochodoval z hospůdky ven.Vážně se nic nezměnilo,Derek,můj sourozenec,byl stále tím kým kdysi.Obrovská hora svalů,jež otce tupě pronásledovala kamkoliv se hnul.Byl jeho dokonalou kopii,pokud to tak můžu říct.Vždycky tvrdily,že já jsem spíš po matce.Upřímně nechápu jak s tátou mohla vydržet,nejednou mě napadlo,že se zabila kvůli němu.Ale většinou jsem ty myšlenky zase zahnal,nebylo dobré vytahovat kostlivce naší rodiny ze skříně moc často.Obešel jsem mramorový památník širokým obloukem a mířil přes vstupní bránu ven z vesnice.Neplánoval jsem utéct,jen jsem šel tam kam vždy když mne vyhnaly z domova.Všechna ta nepřátelská atmosféra ve mně vzbuzovala vzpomínky.Což bylo kapku depresivní.
Od míst kde útesy končily a prudce se svažovaly po bílých skalách až k smrtelné propasti plné chomáčků vln se ozývalo žalostné mečení.Zvířata obklopovala temnota hustá a dravá jako černá,divoká řeka a oni se v ní dusily strachem.
Ovce mi na tomhle místě vždy naháněly strach.Už když jsem byl dítě,vyhýbal jsem se jim jako čert kříži.Ale deset let nepřítomnosti zapříčinilo,nejen že jsem se už nebál,ale byly mi úplně volné.Nevšiml jsem si jiskřivě žlutých očí,které na mě ze tmy zlověstně zářily.A i kdybych je zaregistroval,přikládal bych to za vinu vedlejším účinkům antidepresiv.
Je v podstatě nemožné tady vyrůstat a další život přežít bez lékařské dopomoci v podobě drobných pilulek.Špičkou jsem si odkopával z prašné cesty kamínky a v lehké letargii naslouchal zpěvu moře.Pohlédl jsem do dály a konečně spatřil mohutné,stinné obrysy majáku.V době mého dospívání,byl už nefunkční,myslím že jeho strážce se upil k smrti lacinou vodkou,ale stále jsem si mlhavě pamatoval kotouč světla,jež měl navigovat lodě aby nevrazily do útesů.
Táta říkal,že svět prostě jen přišel o dalšího alkoholika a stejně neměl rodinu,což znamená že nebude nikomu nebude chybět.Když jsem mu -podle něj drze- oznámil,že jsem tam pár dní před strážcovou smrtí viděl malou holčičku.Poslal mě spát bez večeře.Naprosto přesně si ji ještě dnes pamatuji.Dlouhé hnědé vlasy měla stažené rudou stuhou,tvář bledou jako by jí bylo zle a hluboké tmavě modré oči,z nichž čišela bolest.Černé šaty na koncích potrhané jako by je někdo rozstříhal nůžkami ji volně vlály okolo vyhublého těla.Moře za ní zuřilo,obrovské vlny narážely do skal a kapky vody létaly do všech stran jako krev z proseknuté krční tepny.Na několik okamžiků si mě prohlížela,snad nad něčím přemýšlela,zimou zmodralá ústa se jí zkřivila v křečovitém úsměvu.Jakmile jsem udělal krok v před,zmizela v útrobách majáku.
I přesto všechno,co jsem na tom místě spatřil,nikdy jsem tam nepřestal spávat.Prostory věže mi dávaly pocítit bezpečí a volnost,jichž se mi doma nedostávalo.
Ještě hluboce zabrán do vzpomínek jsem sešel po písčité cestičce na kamenné prostranství jemuž vévodil můj pověký úkryt.Dlaní jsem se dotkl chladných železných dveří a po vynaložení větší síly,než bývalo potřeba se přede mnou otevřely.Stěny zašedly a téměř zčernaly,omítka po drobných kouscích spadala na zem,kde se kupila v hromadu prachu.Celá vstupní část páchla zatuchlinou,plísní,močí a špetku snad i alkoholem.Stoupal jsem po rozdrolených zbytcích schodů vstříc tak říkaje své minulosti.Stáčely se vzhůru jako klubka hadů,jako se prolínaly mé vzpomínky.Pohledem jsem zabloudil ke kupě rozlámaných cihel.Pro mě tahle stavba symbolizovala celý život.
Obrázek rozhledny tak jak jsem jí opustil jsem měl vryt kdesi hluboko v paměti,nic moc se zde nezměnilo.Rozvrzaná stolička na níž jsem sedával byla bůhví kde,zbylo jen pár třísek.Rozvážnými kroky jsem došel do středu místnosti,těsně vedle obrovského,nefunkčního reflektoru jsem se sehnul a vyndal z podlahy několik červotoči rozežraných prken.Pod nim se za vrstvami prachu nacházel můj poznámkový blog.Sevřel jsem ho mezi prsty a ze zadní kapsy vytáhnul baterku.Vzpomínky na mne přitom utočily jako hejno hladových racků.

(Štěstí je jenom sen, bolest je skutečná)


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Masíí xD* *Masíí xD* | Web | 15. září 2009 v 16:35 | Reagovat

ahojky prosimte hlasnes pro me??..sem ve 3 kole sonab..xD se tam jako masíí..xD http://anime-sasusaku.blog.cz/0909/tretie-kolo-finale#pridat-komentar jestli hlasnes moc dekuju..si zlato..xD rada hlasek oplatim

2 Naddi-san Naddi-san | Web | 15. září 2009 v 16:52 | Reagovat

Klobúk dolu... Zbožňujem tvoje poviedky n___n

3 Shichiyou Kuran Shichiyou Kuran | E-mail | Web | 15. září 2009 v 18:13 | Reagovat

Jak řekla Naddi, taky je miluju *.* JSou úžasné. Miluju tvoje popisy, i když nechápu, co pořád vidíš na šedé kůře mozkové XDDD Jen tak dál, těším se na pokračování X3

4 Bobišek twajne *Sbíško* <3 Bobišek twajne *Sbíško* <3 | Web | 15. září 2009 v 20:05 | Reagovat

nádhera vypadáto vic než velice zajímavě! už se hrozně moc těšim na další dílek :3

5 Hytsumi tvé love sbénko Hytsumi tvé love sbénko | Web | 16. září 2009 v 14:31 | Reagovat

Tak tohl j naprosto úchvatné :)

6 Deny*Sbéčko :D* Deny*Sbéčko :D* | Web | 16. září 2009 v 18:13 | Reagovat

Já nechápu jak dokážeš tak skvěle popsat prostředí a pocity postav...fakt jsem to před sebou uplně viděla *_*...je to zajímavý...vtáhlo mě to a přečetla jsem to jedním dechem :D...skvělý ;)

7 Dadka- tvoje ♥ SB Dadka- tvoje ♥ SB | E-mail | Web | 16. září 2009 v 19:02 | Reagovat

ja s toho nemooošem *.* to je uplne uplne uplne genialne  :) mas obrovsky talent :) a pri tej piesni mi na začiatku až mráz po chrbte prechadzal :)

8 Ayra chan Ayra chan | Web | 16. září 2009 v 19:08 | Reagovat

toto si precitam hned ako si spravim ulohy lebo viem, ze to naisto bude stat za to

9 Michiko chan Michiko chan | Web | 16. září 2009 v 20:00 | Reagovat

Ahooooy rak to te des. Malem sem se rozbrečela. Je to fakt krasná povídka užb se těším na další dílek. Pa

10 ZikyOrias (new nick x_X") ZikyOrias (new nick x_X") | E-mail | Web | 16. září 2009 v 20:34 | Reagovat

Eeeeeeeej! Utíram slinu! :D Nemůžu dodat nic, co by tady snad nezaznělo. Snad jenom že tohle je trošku jinší soudek než to co si psala před cca rokem... Pamatuješ? Musela si mi to posílat mailem :D Chjo, svatá nostalgie ^.^ Prostě - nemá to chybu a já se nemůžu dočkat dalšího dílu! *.* máš muj respekt xP

11 Ayra chan Ayra chan | Web | 16. září 2009 v 20:59 | Reagovat

ou jee uzasne tie tvoje pribehymi tak chybali ked si tu nebola

12 Kitsune Verillasa ver Leth Kitsune Verillasa ver Leth | Web | 16. září 2009 v 21:14 | Reagovat

Hezký ? Prdlajz xD jsou dělaný z nudy jinak jsem ráda že se ti mé povídky líbí :)

13 Kitsune Verillasa ver Leth Kitsune Verillasa ver Leth | Web | 16. září 2009 v 21:15 | Reagovat

A mimovhodem tahle povídka je úžasná moc skvěle skreslená to je něco co já nikdy nedokážu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama