Říjen 2010

Just taste of reality.

24. října 2010 v 22:17 | Toky Balboa :D |  NeAnime Povídky
Název:Just taste of reality (Jen chuť reality)
Žánr:Úvaha,Prej depresivní :D
Song:Jamestown story//Forgotten
***
Ztrácím se v davu,
a s tebou v závěsu.
Cítím tu tíhu lidského bytí.

Je to jen pocit,slova obracející se v mé mysli,den co den.Mohu na ně nahlížet ze všech stran,ale stále necítím jejich pravý význam.Snad jen pokud je jím bolest.
Opravdu jsem to já kdo tohle píše,vážně se snažím definovat to co v sobě skrývám.Co tajím za úsměvy,zavřenými víčky a vyrovnaností v hlase?Za normálních okolností bych jen mávla rukou,nač takové nízké touhy,nač se pachtit za něčím,čeho nemohu dosáhnout.
Možná pro možnost,vidět v jeho očích radost ze života,z toho že je se mnou.Jak jsem bláhová..
Čím blíž ti jsem,tím méně sama sebe chápu,své reakce,bušící srdce a roztřesené dlaně.Vzal jsi mi mou jistotu a nic nedal na oplátku.Jen tobě bych byla schopná,tolerovat tolik věcí.Aroganci,chabé výmluvy a nikdy nekončící provokace.
Proboha,asi jsem se nakonec doopravdy zbláznila.Má mysl už dlouho není čistá a klidná.Všechno se v nekonečných spirálách stačí zpátky k tobě.Jakákoliv záminka mě donutí mluvit o našich zážitcích.Až mi to někdy připadá trapné,už nemohu nic skrývat.
Čím víc odhaluji své nitro,tím méně se cítím jistá v čemkoliv co dělám.
Chci být tou nejlepší,ne jen jednou z milionu.Tak řekni,jak?

Když požádáš pomohu,slepě tě následuji do záhuby.

Ve všem co řekneš,co napíšeš, hledám skryté významy.Pokouším se číst mezi řádky slova,která tam možná ani nejsou.Ale i pohasínající naděje,je stále nadějí.
Zhroutí se však v okamžik,kdy spatřím tvůj úsměv,zatímco jsi v obětí jiné dívky.Když pevně svíráš její dlaň,má se třese,když se její srdce rozbuší touhou,mé se zastaví bolestí.
Kolena se podlamují,slzy se derou přes přivřená víčka,svět najednou ztrácí své barvy.
Tma,nicota a tichý pláč.Stávají se mým denním chlebem.

Když se nakonec přece jenom přinutím,zbavit se neschopnosti žít.Uzavřu se do sebe.Nechci tě vidět tvou tvář,ostré řezané rysy a jemné rty,nemohu,protože vím,že by se vše vrátilo.A možná tentokrát,už bych to nesnesla.Tak odpusť mi že tě již nevyhledávám tak jako dříve.Že už neuslyšíš můj smích,ani nespatříš sžírající žárlivost v mých očích.Stále to cítím,avšak nedám to znát.Nepochopil jsi doteď,nepochopíš už nikdy.

A tak se pokouším zbavit minulosti,vzpomínek a nenaplněných tužeb.Stanu se tím,co ve mně lidé vidí. Odpoutám se od emocí.Konečně budu zase sama sebou.